Do kláves okenního parapetu buší studený déšť

Jako prsty šíleného, dekadentního klavíristy.

Z mé černé kávy se už dvě hodiny nekouří,

Odporná, mastná skvrna na jejím povrchu se zvětšila.

Ráno, až světlo dalšího dne znásilní mou ložnici,

Černá káva bude horká a chutná jako rty ženy.

Rty černé bohyně s vysokým čelem a plnými prsy,

Kterou jsem si vysnil během nekonečných cest.

Ta bohyně je ztělesněním všech mých tajných přání,

A proto neskutečná jako milý státní úředník za přepážkou.

Raději už půjdu, aby sem ještě náhle nevstoupila,

A nedala mi platit zlatou mincí za krásu svého klína.

Konzervativní kravata a bílá košile s decentním proužkem,

Dalších deset hodin jsem váš a platím za to těžkou daň.

Peníze dnes dostanou jenom hodní chlapečkové a za co?

Nechtěl jsem být jedním z vyvolených a přece se jím stanu.

Sláva, bohatství, úspěch, prosperita, likvidita a papuče v chodbě

Jsou krásné, šeptáš poníženě a tvůj pohled nevýrazně páchne.

Není rozdílu noc promilovat nebo propracovat s Tebou,

Jsi mi ženou pokornou, čekající a věrnou protože vlastně nejsi.

Nikdy jsem Tě krásko neviděl a nikdy Tě ani za dne neuvidím,

Stvořila jsi mi den k zaplašení všech ničivých muk prací a zlem.

Noc je ale vždycky naše a Ty potom přijdeš a mé lůžko zavrzá,

A já mám moc potrestat sodíkové výbojky za jejich drzý hluk.

Odcházíš vždy před úsvitem a ráno po Tobě zbude jenom vůně,

A otisk Tvé hlavy a ňader v prachovém polštáři s dvěma Tvými vlasy.

Já mohu zase prodat trochu movitého štěstí několika lidem,