|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Monolog básníka a půlnoční čarodějky Autor: kmínek (Občasný) - publikováno 19.5.2004 (17:36:12)
|
| |
Ona: jsou oči a tma je bolest tak udělej z ní radost ať víme o sobě co chtějí hlídky srdcí proč chápají zradu jak důkaz lásky. I strom nese svou vinu za salvu lidskosti do hrdel svítání kde láska zvítězí.
On: bytost je sama sebou v ucelených řečištích zametené krve a zvon s prasklým srdcem je návod k tichu když rukou tepem do stínu života a smrti. Život je knihou o plných stránek básní a obytcích popela u začínajících cest.
ona: proč bouráme města a potlačujem strach a otvíráme hněv do sopek nechme plakat dlaně v obrazech tarotů kde půlnoc nemá sny její moc je v lásce k utženému podpatku co sešlapal střevíce zkalených tváří do stop od slzných dešťů.
on: podpalujem svá obydlí času kam mrtvé sny nemají přístup přes voskové mosty vyhaslých lamp a život je o radosti když máš na dosah lásku ženu ve své ženskosti ještě krásnější uvnitř znamení psaná bez rukou a pohled vzhůru nohama na obrácený most obraz v zrcadle.
ona: Stesk maluje monogram v ohništích marnosti s ozvěnou bez prstů v koutcích oka. Sbírají rozházené odpovědi dávno určených přezdívek.
on: sníh uprostřed ohně zcela bez hnutí taví vlastní stín do středu kruhu a ohně čtyř stran jsou vzpomínkami.
|
|
|