Ivan Davidkov

 

Spící města

 

Ta nervózní města: Procházejí se

                                                uprostřed noci,

nemohou usnout. Vycházejí se nadýchat

čerstvého vzduchu. Vítr hvízdá kolem nich –

a ona se zdviženými límci kaštanů a topolů

mlčky kráčejí po asfaltu.

 

Potkával jsem je tou dobou a říkal jsem jim: “Dobrý večer” –

                                                                               a díval jsem se

jak ohýnek cigarety

svítí jim v dlani. A slyšel jsem důrazné

                                                       tikání

tisíců budíků, které je objímalo

ze všech stran. Neúprosné připomínání

zítřejšího dne leží, podobné kapsli,

pod hodinami. Ráno, raníčko

ostrým zvonkem vybuchne nebe -

a rozední se.

 

A uprostřed noci se města znovu vydají

nemohouce usnout – hledat

                                        ticho –

a neurastenickým gestem si budou zapalovat

štiplavé cigarety…