Po dlouhé době
zvedám sluchátko
přemítám,rozmýšlím,
a volám Tobě
tak jako už jsem dávno chtěla.
Alibistka jako z děla
volá můj vnitřní hlas...
zmlkni...křiknu
"Všaks to chtěla?"
No jo, jenže
daleko mám do anděla
potom, co jsem potopila
naděj ............JEMU
před sebou mám bílou stěnu
zacákanou nenávistí sama k sobě
člověk svoji mysl někdy čistí
Vivat zlobě, zlobě ,ZLOBĚ!
Prosím věř ve své síly,
prosím uzdrav se z bolesti
ty za ni nemůžeš,
zaveden na scestí
byla jsem Sirénou
a neštěstím ve štěstí,
Tvou zmijí odměnou.
Kolem Tebe příliš smrti,
co tě škrtí,
mysl drtí...
ach bože, lásko
ty za to nemůžeš
ty jsi tak laskavý
nech to proplynout,
všechno se napraví.
Ach neboj se
ve tvých žilách
není rtuti...
pod hromadou životní suti...
nacházíš se,
pod hromadou lidských zvratků,
Tobě nebezpečných chutí...
Kola osudu se otočily
už mi věř
okna důvěrou se zarosily
klidně spi a klidně lež
V tvé zahradě,
až do konce života
radostně poroste růžový keř.
Růžový keř.. bez trnů….. :-)
|