egil (Stálý,Redaktor) - 18.6.2004 > julian> Netroufám si rozhodovat, co je a co není dobrou poezií. Dobrou poezii možná nepoznám, ale rozhodně někdy vycítím. S nedobrou je to podobné. Maminka... silné téma. Viz Holan, Seifert, Skácel a mnozí jiní. Návraty do dětství. Chápu to, sám se vracím k osobě svého dědy. Nicméně, jsou určité momenty, které bývají charakteristické pro vyzrálou poezii. A ty zde nenacházím.
Autorka v několika svých reakcích akcentuje svou osobitost ("už jednou jsem se zmínila, že píši jako Alissie...a nikdo jiný..."). Musím zklamat: co se týče nevyzrálé poezie, většina neumělých pokusů různých začínajících vykazuje více než značné podobnosti (dlužno poznamenat: jsou i tací, kteří začínají celý život:). Takovéto verše jsou pro některé jedince emočně nabité, ale poezie není jen o tom - opakuji už po několikáté - , co říct, ale jakým způsobem to říct. Neříkám, že je nutné, "říct to" za každou cenu nově (naopak: v dnešní době postmoderních balastů stále více a více lidí sahá "k neoklasicismu"). Ale přesto, dobře odvedená práce je dobře odvedenou prací.
Tato báseň:
Proč kýč? Už jen proto, že báseň nepřináší nic než patos, který sleduje (podobně jako americké filmy nebo ženské romány) jediné: dojmout.
K této jednostrannosti emocí: viz např. Bělohradský, ale nejlépe vystihuje Holub v jedné básni; volně: žáčkům řekneme, že páv je bohatě barevný, má krásná oka, šošolku.... ale zamlčíme jim, že má prdel. Báseň autorky Alissie je zdánlivě emotivně nabitá, ale ve skutečnosti je to podvod podbízením se.
PS: Jediné kritérium, podle nějž např. já hodnotím, je intuice. Objektivita v umění je oxymorón.