Květiny se smeknutým kloboukem
okvětní lístky uložily noc do žárem ovadlých těl
hýčkají ji něžně jako opálené stonky rosu
chladnému "uvnitř" vyprávějí příběh co zkameněl
jsou jím uneseny od semene až dosud
prý bývaly květiny vznešené dvorní dámy
nosívaly klobouky a na listech měly odlesk vod
víceletek všímali si i urozené tulipány
leč znali pravidlo že květ budou mít až napřesrok
tak smekli páni klobouky a chytali slzy svých žen
jimi zapíjeli žal jako to muži dělají aby nebrečeli
tak dámy byly rok co rok odkázány nést žal jen
do doby než budou honosit se minulostí ženy
|