|
Vyprahlá byla země,
Vzduch chvěl se očekáváním,
napětí bylo cítit všude,
deště pro ni vyprosím.
Náhle blesk nebe ozářil
v dáli zaburácel hrom.
Déšť zemi něžně pohladil
a radoval se každý tvor.
Pak ustal déšť
a voněl vzduch,
květy začly opět kvést,
na nebi duha vykouzlila kruh.
Bylo tu léto, okouzlení,
zázrak, zázraků
a smyslů všech otupení,
když slunce svítí do vlasů.
Zmámená žárem,
štěstím opojena,
sní pod kouzelným stromem,
pylem květů pozlacena.
Sní čarodějka sen,
o rytíři ve zlaté zbroji.
Však stěží vyjde slunko jen
a její rytíř zmizí.
|
|
|