Spím na okraji stínu,

jeptiška v džínách s bosými bílými dlaněmi.

Spím na východním okraji stínu a západě tuším svítání.

Občas se to tak přihodí, že klečím ještě s bouřkou v prstech a na hlavu

už mi padají první kapky deště.

V tom okamžiku se okraje všech stínů

dotýkají

a líbají

a tisknou se k sobě strženy úpornou fascinací

pak splývají,

a slévají se

v jednu velkou hladinoplošnou úzkost naprostého bezvětří

(jak kdyby nebyla smršť bouře,

burácení vichru opředeného bílými pavučinkami.)

A pak je náhle po všem.

Kus papíru úpravně znečištěný doteky mé duše

a já svlečená na kost

spím na okraji stínu.