O tichá zábradlí

překládám básně

plaším nemoc vzdáleností smrti.

Poslouchám údery srdce

vypalují stehy po rozbitém zrcadle

a výkřik světla stoupá

hluboko do pádu pohybu.

jsi sám básníku

jak ohořelý list

obnažuje můj popel

na vyplýtvanou bolest těch

kdo zradili.

Přípitky plamene

rozechvívají mé dlaně

a krev se brodí

prostředkem tarasů zkamenělých.