|
Pamatuji na tvé šedé vlasy,
na tvůj starý smích.
Když poslal jsi mě pro pivo
do džbánku a já šel ve stopách tvých.
Když hrával jsi kulečník v hospodě
a pak i mě zelenému plátnu učil.
Občas na ramenou jsi mě nesl,
ach kam jsi asi klesl.
Pamatuji, když hrával jsi na housle,
byl jsi šťastný a já tě poslouchal.
Když učil jsi mě karty,
srdce, piky a trumfy.
Spával jsi na lavičce pod ořechem.
Ještě tam je a na podzim zraje,
ale ty už ne.
O vánocích, roku 1992
bylo to naposled, kdy jsi vydechl.
Kdo by to byl řekl.
Ach, tak rychle život plyne.
|
|
|
