Vždyť snad v každé kultuře existovaly a leckde i existují lidé, kteří s oním světem umějí komunikovat. Dlouhá desetiletí spiritismu nelze odbýt mávnutím ruky, že to byla slepá ulička blouznivců našich hor, protože nemají pokračování. Mají, ale není jich už tolik a nejsou tak lidem na očích jako kdysi. Vždy se setkávali s nepochopením. Vždyť nebyly ani přijaty důkazy, že jejich zážitky nejsou podvod. Výzkumu se účastnili i vědci akademií věd řady zemí.

Právě nyní vyšly dvě monografie o dějinách spiritismu u nás. O současnosti nepíší nic, ale znám pár lidí, kteří s duchy občas komunikují. Nikomu cizímu by to však neřekli. Dělají to výhradně soukromě, většinou přímo u hrobu dotyčného.

Jedna z příhod s nimi se týkala zesnulých manželů, které jsem také znal. Byli to sedláci z malé vesničky. Kontaktér se na ně napojil a pak řekl, že selka ho velice pozdravovala a dávala mu drobné rady. Na otázku, jak se tam má, odpověděla, že dobře. Nerada vzpomíná na těžký život, dvě války i kolektivizaci. Narodit se proto nechystá. Byla ještě v astrálním světě. Její manžel, ačkoliv zemřel později, byl už ve vyšším světě. Ten s úsměvem řekl, že za rok už tu nebude, vrátí se na zem, protože se chce znovu narodit.

Napadlo mi, jaký život si sedlák připravil, vůle jeho vyššího Já je rozhodující aby splnil své poslání, karmu. Na to jsem se neptal kontaktéra ani jeho, ale svého Mistra. Řekl mi, že si plánuje se stát advokátem. Překvapilo mě to, z vesnického sedláka právníkem je moc velký skok. Lidé, kteří ho znali více mi pak řekli, že byl velmi agilní a vychytralý, to by mohla být jeho motivace. Ve městě se člověk rozvíjí rychleji.

Také jsem se zeptal Mistra, zda není ostuda, že se chováme jako by zemřelí neexistovali. Prý ne, odpovídá to úrovni naší civilizace. Pak mi ještě vysvětloval, že žijeme v mnoha světech současně, každá naše část má svůj, i tělo. Světy a životy vznikají a zanikají podobně jako sny. Je to moc složité.