Když se takhle procházíš

chvíli pod stromy

osvětlená jenom do pasu

Sluncem a zbytek stín

Když nohy tvého polovičníka

měkce našlepují

po spadlé mozaice -

- listů barev

A tak zlomená v půlce

stále přemýšlíš jak se

změní tamten Svět

a kdy už holub naučí

svý děti létat

nad propastí střech -

- plných ulicích těch divnejch

lidí

a tak nějak podobně...

Tehdy já jen zlehka doufám

že tobě - jim - nebo nám

pomůže něco nad

tebou - nimi - nebo

námi všemi...