Tam, kam nesmí počítač…

Ležíme čarovně zbiti,
jak po kouzelném zápasu
tajnosnubného Tao
a slunce žhne…
Jsme zachyceni
v jeho síti
a pak, když zmámeni
žmouráme pod jeho žlutistou sukni,
zjistíme, že ke štěstí či k opilosti
nám stačí toho horka
vlastně jenom málo…
Pražské Žluté lázně…,
poslední místo
z pláten starých mistrů,
rozmarné léto,
nikoli z povinnosti
tloušti a tlouštíci leží jako naparafínovaní manekýni,
pivo teče s pěnivostí léta,
stánek praská
a Vltava plyne,
každý se tu slastně fláká,
ryby o půl páté milují se klečmo
a láska,
stejně jako malý Fernet
lepkavě ke svým staromilským hrátkám láká.