Naty (Občasný,Redaktor)

Nevidím důvod, proč by se i třeba o paní s namalovanou pusou od střelnice, o kolotočích, houpačkach,nebo dětech, nemělo psát tomu odpovídajícím jazykem. Oceňuji odvahu snížit se v básni k jazyku,který dané téma podtrhuje, obzvlášť s tím závěrečným kontrastem přesladce růžového a ježčí srstí přímo k tělu.

A ruku na srdce, kdo z nás nikdy nestál na kočárkem, kolíbkou, nebo postýlkou, s připitomělým výrazem a tím trapným, ale stále používaným ňuňuňu, ťuťuťu?