Sklenice cinkají, pán vedle pána,

společně psi a kočky.

Do rytmu křepčí a bez piána,

přechází pozvolna do otočky.

Sklenice rozbité, pán vedle sluhy,

čekají na přátele,

aby je poslali, s nevkusným patosem,

prosímvás do prdele.

Už leží na zemi, opilí veselím,

tiše se tiskne klika.

Pro večer spiklenců, zlatý hřeb obžerství,

přichází politika.

Ubalí cigáro, s pohledem harpie

a s klidem diplomata.

Vykouří každému, kdo se s ní napije,

každý ví, že není svatá.

Je to jen šlapka, luxusní šaty,

o trochu vyšší ceny,

růžová budoucnost pro prachatý,

žebříček z kostí, pro hyjeny.