Utkvělá představa

Včera sem se vrátil pozdě domů,

a v těch tmavých koutech,

v těch paralelních světech,

seděla chuděra, seděla v poutech.

Sehnu se k ní a prsty jí bradu nadzvedám,

snažím se zachytit ten první pohled,

v tu chvíli na vlnu strachu nasedám.

Ten pocit sílí. Vlastně už nic nehledám.

Byla vystrašená a já byl taky,

čas rychle ubíhal, tak jak ubíhají mraky,

pak zašeptala ta tenká postava:

"Jsem jenom tvá utkvělá představa."