ouvej (Občasný) - 5.10.2004 > blondýna> No - já nad tím přemýšlím pořád dokola - co beat, co hippie, jaké to má místo v poezii. A zda to je poezie. Nebudu mluvit zrovna o tomhle - tady mi zatím chybí sebereflexe, nejsem schopna to objektivně posoudit. To tak za půl roku. Možná. Ale je fakt, že tenhle typ poezie mě oslovuje velice, ač prozaický, bez zdánlivých metafor. Možná je to kořeny, možná dobou, kdy jsem rozum brala, já nevím. Je fakt, že už poslední dobou nejsem omráčena automaticky - pořád noví a noví autoři se pokouší jakoby napodobit podobný styl, zmiňují Hraběte, Bukowskiho... To je na delší povídání. O tom, kam se posouvám, a kam jsem dospěla, tím nemyslím ve své tvorbě, ale vůbec v hodnocení poezie. Řekla bych, že mám velký záběr v tom, co se mi líbí. Ale zpátky k téhle tvorbě, tohle je pro mě srdcová záležitost, a když tam to srdce skutečně vycítím, jsem na plech. I tady se musí zvládnout určitá technika - jako když hraješ na hudební nástroj, nejdřív si uděláš mozoly, abys bezchybně zvládl akordy, a pak teprve můžeš nechat rozezpívat srdce. Tohle je můj názor na poezii.
Víš, to, co jsi včera hodnotila jako dobré a doporučila - to jsou jen etudy. to je rozcvičování se. Takhle to vnímám já. :-)
