Klaunská

Z ostudy kabátek na věšáku,
je pátek a sloní boty tlačí,
nos rudý nosí kroky ptačí.
Sám sobě.

Srdce na dlani dobře schované,
pohání kapky bolu a strádání,
kýčovitým úsměvem, vyznáním.
Snad naposled.

Gesto, možná postoj životní,
prohrává bitvy již dávno prohrané,
patří všem,tak jako ona né.
Boj s časem.