|
| |
 |
|  |
Vzbudil mě hrozný hlad a taky Michal. Nevím jestli má rýmu, ale dneska celou noc hrozně funěl. Přestože budík ukazoval osm hodin ráno, ložnice byla ponořená do tmy.
Žaluzie byly pootočeny tak, aby sem nemohl proniknout ani jeden paprsek světla. Jediný zvuk, v této ponuré místnosti, jaký jsem mohla slyšet bylo vrčení filtru z akvária. Michal si ho pořídil kdysi dávno, ale rybičky byli zánovní. Od věrných živorodek jsem ho přiměla k neonkám. Před pěti lety to byla první věc, která mě upoutala, když mě sem přivedl.
Pomalu jsem docupitala do kuchyně, kde mě oslnilo jasné ranní slunce. Donutilo mě přimhouřit oči. Otevřela jsem lednici a vzala si pár zimních jahod k snídani které nám zbyly od večera. Se šampaňským chutnaly daleko lépe. Sedla jsem si k malému stolku u okna a dívala se ven. Ulice byla prázdná. Napadlo mě, jestli by nebylo odejít než se Michal vzbudí. Nemám ráda ten ranní rituál. Vzbudíme se, pomilujeme, nasnídáme a rozloučíme.
Občas mě domů odveze, ale většinou jezdím autobusem.
„Že by nám pan učitel vstal?“, zeptala jsem se sama sebe. Vstala jsem a nahlédla do ložnice, ale ne, pouze se převalil na záda. Zaujal polohu vysloužilého bohéma, řekl by. Zamířila jsem do koupelny se svou kosmetickou taštičkou s úmyslem se trochu zkulturnit. To, co spatřím mi vyráží dech. Musím si sednout.
S Michalem jsem začala spát už v prvním ročníku na střední, kde učil. Padli jsme si do oka. Jeho přitahovaly dívky vypadající na dvanáct a mě imponovali starší a zkušení muži. Ani jeden z nás netoužil po vážném vztahu, který by znamenal to primitivní vození se za ruku po městě či líbání v kině. Naše názory na věc byly identické. Aby nebylo učitelskému sboru podezřelé, že tak sympatický učitel v nejlepších letech (nevím jak jinak nazvat jeho pětatřicet) se s nikým neukazuje na školních večírcích, občas se donutil pozvat svou kolegyni dějepisářku Müllerovou. Přestože je to jeho nejmladší kolegyně, je o celých deset let starší. Měl z ní strach. Více než sex nás dva sbližuje strach z jakékoliv druhu odpovědnosti.
Koupelna voněla čistotou jako vždy. Lesklé mramorové kachličky a vyleštěné zrcadlo se zlatým rámem. Na držedle ale visí čtyři osušky s jeho oblíbeným modrým pruhem a na umyvadle místo obvyklého jednoho kelímku stojí kelímky dva. Dva kelímky a dva kartáčky. Modrý a růžový.
„Jenom jestli to bude stačit?“, napadlo mě.
|
|
|
