TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 30.5. Ferdinand

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Když se opiju, mluvím sprostě
Autor: Mikuláš Rousek (Občasný) - publikováno 1.11.2004 (21:15:46)

	Emmet_RAY (Občasný) - 4.11.2004 > BlueSky> není mi dobře, jsem v kavárně a ujel mi vlak.. nemám na to to dnes vysvětlovat.. spoléhám na tvůj úsudek- zamysli se zejména nad touto částí, pak už by snad mělo být jasné jak jsem to myslel, jestli ne, tak ten text klidně rozeberu až budu doma ve Zlíně (teda možná, jsem dost líný) „No, to do toho našeho posledního dne dáváš fakt hodně.“ Linda se dotčeně otočila a zavrtěla hlavou. Vstala. Stála teď k němu zády a tlumeně říkala: „Když dovedeš říct tohle, tak…“ „Tak co? Kurva, tak co? Máme poslední dvě hodiny, poslední dvě zasraný hodiny! A sedíme tady jak kreténi a nadáváme si za bezcitnost! Jak ve stupidním dojáku!“ Vstal a objal ji. „Kurva, tak už dost.“ Vypadala polekaně. Pak se ale zasmála. „Jo, tohle je náš svět,“ souhlasila. Petr si ji odnesl do postele. Vlak odjížděl v půl osmé ráno. Chvilku stáli na nástupišti a sledovali tabuli s odjezdy vlaků. Pak Petr Lindě pomohl nastoupit do vlaku a podal jí kufr. Rozloučili se. Když mu její okénko zmizelo z dohledu, chvilku ještě stál na nástupišti, a pak pomalu odcházel. (Linda seděla v vlaku, sledovala jeho zmenšující se postavu a přemýšlela, čím to, že vždycky když se Petr opije, má chuť sprostě nadávat.) Nádražní restaurace byla špinavá, ale levná.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Emmet_RAY

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)