ztratila (Občasný) - 3.11.2004 > tichotam> Všichni jsme potenciální básníci a potenciální vítězové olympiády ve skoku přes švihadlo...:)
Nene, samozřejmě, že fantazie, obrazotvornost není u všech dětí stejná... ale
Ale vzhledem k tomu, že mají oproti většině dospělejších jedinců obvykle výrazně menší životní zkušenost, chybí jim jak něco jako (fuj, ale!) intelektuální zázemí, tak i schopnost podléhat klišé (která neznají) a taky vnitřním zábranám, kterých mají myslím podstatně méně (puberta je například teprve čeká...). Dost záleží na tom, co je baví z vlastní přirozernosti, ale i k čemu jsou vedený...
Dětský psaní a dětská řeč obecně je myslím hodně zajímavý téma a jsou o tom různý zajímavý knížky, hlavně v angličtině:) Napadá mě, někdy 2000-2002 vyšla u nás asi v Tichý vodě, nebo jak se to nakladatelství jmenovalo, taková antologie slohovek dětí ze třetí třídy jedný italský školy, jmenovalo se to Já to doufejme ňák zmáknu. Zajímavá věcička...
Jinak ale pokud říkáš psaní malých dětí... tak to bych si možná dovolila špitnout prrr, tenhle případ je trošku z řady tím, že ty jsi ponoukatel, zapisovatel, upravovač... Tvoje role ve vzniku těch textů je prostě o trošičku větší, než by měla být, aby ten text byl čistě jen bráchův. Vidím to tak, i když vezmu v potaz úspěšný spisovatele - diktátory (co mají na přepis sekretářku) nebo třeba čtyřletý geniální japonský houslisty... Všechno má svůj čas, baletit se začíná od dvou řekněme, kreslit od tří... a tohle dětský psaní chce prostě umět psát. Mít nad textem plnou moc. Jinak se bude jednat o fantazii a povídavost, ale ne o psaní a literárno. Myslím já. Ve smyslu: když vezmeš roční holčičku, která tráví značnou část svýho života permanentním padáním na pusu, za ruce a ona se začne různě kroutit a hopkat, uvidíš v tom grácii a pružný údy... a třeba tou baletkou v Národním nakonec nebude... ani ochotnicí, ale pružnou matematičkou...
Jinak psaní dětský a naše... to nevím, jak myslíš, dalo by se to vyložit hodně různě: sledovat třeba vývoj jednoho autora od počátku k dnešku (sledujete se, autoři?
) nebo vzít z každé skupiny jednoho a začít zjištovat, co a jak. Nebo jak jsi to myslel?
jinak bych si tipla i přes tou dlouhost vpředu, že i přes ten rozdíl životní zkušenosti atp. zrcadlí texty /básně i próza/ i osobnost autora jako takovou, takže se pozná, kdo je hravej a kdo je patetickej, kdo jede na spontaneitu a kdo šteluje a šteluje, kdo rád vypráví a kdo se noří do nor... ne?
