Snažím se překročit Tvých tajemství práh,
prodrat se na samý jejich kraj,
v řekách se neztopit,
nezbloudit na cestách,
ze smeček vlků nemít strach,
tam usednout, tam pochopit.
Možná, že v místech, která jsou jen Tvá
konečně poznám, že dvojí samota,
Tvá i má,
každá stejně hladová,
se může v sobě ztratit.
Platí to obecně-i v počtech možno krátit,
jen výsledek je třeba dvakrát podtrhnout:
- Naděje ?
Co třeba někdy, za mnoho klidných let,
jež odeplují s nedělními hosty někam na parníku,
až zas budu chtít posedět,
ve Tvém srdci, ve svátečním tichu,
najdu ještě onen kout?
Či připustím snad,
že v počtech musela jsem se přehlédnout?
Co když v oné hořké chvíli vytuším,
Že dvě samoty se zkrátka nikdy neruší? |