je to jako
souboj
něčí nepozornosti
s můrou
který se ještě
zastávaj
můj strach
ne můj strach
jenom
stín
svlékající si zeď
a mokré mihotání
záblesků stop ve vzduchu
šmouhanců
koutkem oka
dotknou se
ze všech stran
ne strach
jenom
ten stín a my
ty nejsi mi
tak kde tě jindy nacházím
jako kdybys chtěl hrát
kdybys už začal hrát!
na schovávanou
ale
divně zlou
to jednou starší zmizí moc
daleko ve skrýši
až za
za slovy teplem vším známým
tam kde končí navždycky hra
čeká
a mladší stárne
polekaně
v houstnoucí samotě klouže a padá
má strach
jako je teď
můj strach…Můj strach
|