Stojím na hranici konce světa,
z dálky na mě mává něčí silueta.
Ptám se, kdo je a co po mně žádá.
Slyším jen, jsem tulák jehož srdce strádá.
Byl jsem zklamán láskou a duší poslán do vyhnanství.
Mysl mám vyprahlou a prázdnou a vzpomínek na prostranství.
Jsem tu však sám,
opuštěn a zrazen životem.
Pozvu tě klidně dál,
však jen budeš-li ochoten.
Radím ti však rychle prchej pryč,
zámek od konce světa nemá žádný klíč.
Jak jedinkrát sem vkročíš a zaprodáš svou mysl,
pak poslední naději ztratíš a tvůj život už nenajde smysl.
Utíkej, zvedá se vítr a odnese tě tam,
kde už nebudeš moct čelit lidským potěchám.
Písek nekonečných zlatých pouští poznamená tvoji tvář,
tak prchej pryč, však poslední šanci nyní máš.
Chytni život, pevně ho svírej ve svých rukách.
A dělej všechno pro to, aby smrt k tobě nebyla tak krutá.