Němý pták promluvil,
tvářil se všelijak.

Perutě, kde jste?
Ostny vám tupí zrak?
V nádherné kajutě
umírá němý pták.

Zasáhli srdce,
blbost a stesk.
Bláhové ruce,
bez tlesku tlesk.

Zvuky jak z jara
odchází s podzimem,
z oblaku pára
mazlí se s Rodinem.

Francesca zamává,
z oblaku setře prach,
ptáka už zvedají,
nesou ho na marách.

“Kde jsi se vzala tu?”,
v posledním dechu,
chtěl říct ten němý pták,
v záchvatu vzteku!

“Pročpak mě nosejí?
vždyť ještě žiji!
V očích se rosejí
háďátka zmijí.”

Že nikdy nemluvil,
v té chvíli popad dech.
Rodina zastudil
pramínek na zádech.

“Já nejsem mrtví pták,
jsem jenom němý!”,
pozvedl plachý zrak,
pad tváří k zemi.