|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jsou tu prázdné pokoje
Nabílené zdi
Gaussovská skvrna u jedné z nich
Tam naproti, kam se dívám
Skrz prostor prázdných emocí
Víš, ten je neproniknutelný
Cáry jarního slejváku
Smáčí sídliště na svahu
Občas se mi zdá, jako by stoupaly ty kapky deště
Právě když se tě snažím najít
Nechtěla jsi to snad tak?
Plížím se podél stěny
A každým pohybem otevírám jedny dveře
do prázdného pokoje
Každým krokem vcházím
Za nenávratné hranice
Vidím tě ostře
A sladké cáry deště se rozbíjejí
o vítr, který víříš svými dotyky
Hmatáš slepě po me přítomnosti
Slyším tvé zoufalé zkus mě najít
Ten pokoj je prázdný
Jaký bílý sen
Jako prostor prázdných emocí
Teď jen a jen pro tebe
budu předstírat,
že jsem tě našel
Až se mne dotkneš,
ztratíš se naprosto,
ale slib mi že budeš předstírat
svou přítomnost
Klečíme uprostřed bílých stěn
Parkety vlezle tlačí do kolen
Odsouzenci nenávratně zatracení
Revolucionáři odsouzení za velezradu
Zkus mě najít, zopakuji
Není to snad bezpráví, si takhle ubližovat
Za deset minut, možná dvacet
Pak prosím předstírej, že odcházíš
Ztratil jsem tě
A ty mne.
Ani nevíš jak hluboce se lze ztratit v prázdném pokoji.
Ta bílá mě pálí do očí
Oblékni se
Přestalo pršet!
|
|
|