dalo jsem jí svátek,

řekněme třetí prosinec.                                                                            TŘETÍ? PROSINEC?

  a nechalo ji žít

    s jejími kýči a klišé.

ostatně nic jsem o nich do dneška nevědělo.                                                   A ANI SES NEZAJÍMAL, ZA TO SI TĚ ČERTI USMAŽÍ.

"cítím se být

  za mléčným sklem

    lunou,"

          říkala.

                                                                                                      PRASÁTOR, JSEM PRASÁTOR, ALE NEVÍŠ SI S TÍM RADY?

to se mi líbilo, rozpínala se

             a spínala

                          od   C do D

napíšu to ještě jednou vedle sebe: CD  CD CD CD CD LUNA ZA MLÉČNÝM SKLEM ROZMÁCHLE ROZMÁZLÁ PRDELKA MĚSÍCE Ó SLADKOSTI Ó LÁSKO

vidíš, jak je to kulaté, oblé?

                                                                                                                                       MOHLO BYCH JI SNAD MILOVAT?

nechtělo

  jsem ji                                                                            NEBO ASPOŇ TAMTO?

  tak   krajně.

            ani                               ohraničenou.