Sedím nad městem

a moje oči se dívají na přicházející soumrak.

Padající vločky mě studí za krkem

a přesto mě zalévá vlna tepla.

Kdo jsi? Ptám se.

Potkala jsem duši a zůstali jsme spolu.

Samota, ten tolik let blízký přítel

je najednou pryč. Odešla.

Zvláštní pocit.

Skoro tě neznám

a přesto tolik cítím tvoji přítomnost,

tvoje doteky a tvoji lásku.

Tak kdo jsi?

Přišel jsi jen na chvíli

a znovu odejdeš jako ten před tebou

anebo se mnou zůstaneš?

Pocit tepla zesílil stejně tak jako přibylo světýlek pode mnou.

A já najednou vím, že neodejde.

Nemůžu ho vidět ani slyšet, ale cítím jak říká:

Zůstanu s tebou. Zůstanu v tobě. Než přijde čas, abychom se konečně mohli vidět.

Už za devět měsíců.