Přes bažiny jen

smrkové větve

březová kůra

lupič se unavil

unavil   usnul

jak hledat v tmách

kam vedla cesta?

A toto budiž prologem.

Pod podlahou si myši

tahají karty

a jedna zapištěla

ach, smrt je zase jen

novým sýrem

v pastičce života.

Na co myslí ta

co její krok nám nad hlavami

tak ztěžka sténá? Že by se její život

tak znenadání

stal pupkem

kde všechno začíná?

A toto nazveme

kolíbadlem. Buch, buch

už tenkrát

zdobená čela kolíbek

narážela o futra.

Někdy jsem měla srdce

jak kurvu vyzdobené

punčochy lesklé

a ukazuje okraj stehen

a šminek na kila

že tvář až padá

snadno  padá

padavče láska.

Tomu bych řekla

oklika. A že jsem měla ráda

taky jsem měla prstýnek

vtisknutý do čela

ovečka cejchovaná. Na hrudi mříže

gumová hračka

pro pána

co vykousává pískátka.

Málem jsem zapomněla

že umím zpívat. Tohle bych nazvala

realita. A v bažinách

vede jen vratká stezka

smrkové větve

březová kůra.

Je ještě proč se

zalykat? Lupič se unavil

unavil

usnul.

A tohle

odpusťte

tohle nenazvu.