Naty (Občasný,Redaktor) - 25.1.2005 > Co k tomu říct? Jemná, až dojemná (v tom dobrém smyslu - dotýkání), ne v tom hrajícím na uplakanou strunu. Citlivé a zdánlivě prosté obrazy. Prosté věci v cizelovaném provedení:
rozbitá hnízda, vracející se do větví, křehnoucí vrásky dřeva, zápěstí trámů, rozvěšené prázdno, žíly zdiva, neodlévání proti přelití, atd. - musela bych to opisovat. Poslední dvojverší je krásným vyústěním.
O rytmu, ne-li melodii a harmonii, se snad ani nemusím zmiňovat. Bylo by to nošení sov do Athén.
Nejen můj hudební sluch a zhýčkané nároky na češtinu si pochutnaly.
Že bych tě dala do časopisu?
