Obratník je kavárna. Obratník je také místo, ve kterém se nachází Slunce při slunovratu. Slunce dosáhne své nejsevernější polohy dne 21. nebo 22. června, na mapách je označované jako obratník Raka. Na severní polokouli je den nejdelší a noc nejkratší, nadchází letní slunovrat, tedy začátek léta a Slunce vstupuje do znamení Raka. Teplé letní slunce sílí a s přibývajícím časem ohřívá okolní vzduch na teplotu, která vyhovuje jen bosým nohám a tílku bez rukávů a velmi studeným nápojům, nebo velkému kornoutu čokoládové zmrzliny. Ochladí jen na chvilku naše rozpálená těla v letním žáru. No je to trošku nostalgické vzpomínání, na něco co bylo a pominulo. Tak jak skončilo léto, tak přichází zima. Slunce stojí nad obratníkem Kozoroha. Pak nastává zimní slunovrat a také Večer přiměřených depresí v Obratníku, což je poetická kavárna Praze na Smíchově. Toto je již reálná současnost.

     Poetický večer se konal se dne 19. listopadu v 19 hodin. Otevřené setkávání básníků, hudebníků a dalších kumštýřů, připravuje a uvádí Zora Šimůnková a František Dvořák. Pořad vzniká ve spolupráci s Martinou Bittnerovou, která si z něho vybírá do Zahrady slov na Rádiu Akropolis. Plejáda poetiků, lyriků, zpěváků, prozaiků a mnoho dychtivých posluchačů právě této přiměřeně depresivní tvorby se zde setkala se Zorou Šimůnkovou, která si je vybrala z mnoho umělců této oblastí umění. Ve znamení méně astrologickém více hudebním se nesl v bluesových rytmech Matěje Zemana ze skupiny Blueband Gratis, který zde zahrál bez kapely, ale se svou kytarou, začátek programu v Obratníku. Zora Šimůnková po uvítání všech přišlých dychtivců poezie a hudby, pozvala k mikrofonu Radanu Satánkovou, která přednesla své verše v náladě odpovídající jejímu názvu, tak jako byly vybrané písničky v bluesovém stylu. Následoval Petr Moučka a po jeho vlastní tvorbě opět blues. Chudej kraj, Korveta, Amerika tak tesklivě toužebná, vysněná a Matěj Zeman se svou kytarou …. Jiří Karban přednesl své vtipné verše s nápadem a chcete-li také se svým osobitým humorem. Ivoš Rýznar, znám ze svých poetických rán na internetových portálech, zde přečetl své "sarkastické" verše a po nich i prózu ze své dřívější tvorby. Jedna povídka byla o vzpomínce na vodu a o jeho háčkovi. Háčka jsem vyfotila a nějak mi nešlo dohromady, že tak křehká dívenka byla právě tímto háčkem. Přišla si sama poslechnout, jak vzpomínky jejich prázdninového dobrodružství na vodě Ivoš zachytil perem. Skupina Kulho prokládala druhou polovinu večera stylem folk-rock. Rokově lidové písničky zněly mezi verši poetů a dobře bavily v obratníku Kozoroha, jak bych také mohla nazvat tento poeticko - hudební program. V tom příjemném večeru jsem si náhle uvědomila, že je tu zima. Ano, zimní Slunovrat a s létem je konec. Na Prahu se snášely první vločky sněhu a připomínaly mi, že se blíží čas vánoční a paní zima se předváděla v bílém slavnostním rouchu. Velmi ledově krásná a elegantní. Také byla asi povznesena poetickým večerem v Obratníku a básněmi, hudbou, zpěvem a prózou, která zde prýštila z úst autorů. Chtěli se zde s diváky v Obratníku podělit o svá díla.

     Ztichlou ulicí, po jemně poprášeném chodníku bílým koberečkem sněhu jsme se ubírali zpět k autu. V uších stále doznívaly poslední tóny blues a veršů, tak přiměřeně depresivních, že byly až optimisticko - lyricko - komické. Navzájem jsme si připomínali jednotlivé verše a jejich vtipnou pointu, hodnotili pěvecký a básnický projev jednotlivých účinkujících. Bylo mi najednou méně líto teplého slunce a léta, které si musím na nějakou dobu odepřít. Poeticko-hudební večer v Obratníku, protože byl v Kozorohu, mne s paní ZIMOU usmířil. Má také své osobité kouzlo a dá se vychutnávat jako každý příjemný čas. Záleží jen na tom, koho má člověk kolem sebe a jak v údobí svého života vnímá sám sebe a okolí. Tak krásnou zimu a fotogalerie  třeba dokreslí atmosféru v Obratníku a navodí také Vám přiměřeně, pozitivně depresivní náladu, kteří si ji zde prohlédnete.