Literatura a já
Už od dob pradávných mě fascinují černá písmena na bílých listech. A to jsem vyrůstala v rodině, kde táta četl jen Rodokapsy a máma jenom noviny, zato ale od hlavního titulu až po obsazení redakce. Přesto mě a mým sourozencům kupovali knížky různého obsahu a tím pádem i dosahu na náš duševní vývoj.A já nyní už v nedětského věku si umím vysvětlit různé vztahy a příčiny dějů současných, spjatých právě s četbou z minulosti.
Například ,, Malý Bobeš“ do mě otisknul svoje stopy rčením: ,,Chudoba cti netratí“ a poznáním, že nejhorší smrt na světě je utopením. Proto se ze mě ve věku dospělém stala skromná bytost (k velké radosti hlavy rodiny) a zároveň vodu milující žínka, která si jinou dovolenou, než s pádlem v ruce, nedokáže představit.
Na další knihu ,, Čuk a Gek“ mám jen mlhavé vzpomínky na sněhové radovánky a tak pokud napadne v naší nížině sníh, vyvaluju se po vzoru ledního medvěda, cítím se šťastná a vzpomínám na doby dávno minulé.
Zlatý Alois Jirásků mě se svými ,,Pověstmi“ obdaroval tolikerými poznatky, které se mi při vhodných příležitostech vybavují.
,,Kvik letí na jih“ve mně zakořenil neobvyklým přátelstvím kočky a severského ptáka Alky. Proto i já celá léta vyhledávám netypické lidi a divím se, co mě k nim přitahuje.
Ovšem nejhlubší stopa ve mně zůstala díky panu Haškovi. Ve dvanácti jsem se dusila smíchem nad ,,logickými“ úvahami dobráckého Švejka a po x letech obdarována touto knihou manželem, jsem mu odpustila všechny dosavadní hříchy.
Batlička a Foglar ve mně zanechali stopy touhy po dobrodružství, tajemství a průzračných vztazích, Hrabal a Pavel mě naučili vidět i ,,obyčejný svět“ barevně a poeticky. Mohla bych pokračovat dál a dál, ale nechci. Jen ještě poslední větu. Díky páni autoři zvučných i neznámých jmen, za poznání a rozšíření zorných polí…
|