Rozpadám se
v malé dřevěné loďce
a není to něžné je to pouze
m i l o s r d n é
čaj co jsem naposled pila
mi připravil malý černoušek
a ty sis odsedl k zazděnému
aby ses nemusel dívat
(rozpustil se
a zůstal mi
v dlani)
nechtěla jsem ho sníst
ale ten papír...
a taky aby se o tebe nebály
cizí ruce
proto ses schoval
ale moře jsi měl rád
sám jsi mi přece řekl: vezmu tě pryč
sůl se ti určitě bude líbit
je tak něžná...
pili jsme spolu čaj
bylo to opravdu krásné
a tak trochu i milosrdné
jako kurtizány
ty ženy co se prodávají benátským balkonům
a jejich trhovcům
A ti pak jejich srdce dávají za pár lir na provázku...
to bylo ještě dávno
Ale pak přišel ten malý chlapec
a ty ses tak bál
že až se promění budeš ho muset
prodat
pamatuji si žes mě prosil
abych ho nehladila
vždycky ses bál o trochu víc než já
ale o tomhle jsem nevěděla
...se roztrhl
a pak mi protekl skrz prsty
někdo zaúpěl a jestli jsi to nebyl zrovna ty
do moře
protože jsem ho nosila stále s sebou
jako tebe a ty mě
slanou něžnost
