Záchvat:
Psát básně sekyrou
skrabacenými kořeny prstů do štěrku
škrábat je hřebíkem do betonu
mlátit ty mrchy palicí do prachu cest
křičet je zjeveními blesků tam vzhůru k obloze
pěstmi do rozladěného klavíru
vypalovat je žhavým kovem do zápěstí
mrskat jimi jak bičem…
…a pak
když už téměř usínající vysílením
toužím je líbat na Tvá ňadra
příst je jak kotě v klíně
letět jimi jak ptáci pro radost
dotýkat se jimi tvých řas a rtů
dýchat jimi pomalu, jak to jen lze
a něžně jimi zářit
až k nevědomí
a
spát…
|