Jmenuji se Porfides. Jsem Agamemnovým vojákem. Stojím zde - v řadách řeckého vojska a kráčím spolu s ostatními k slávě či smrti odsouzenými vojáky vstříc dosud neporažené Hectorově armádě.

Válečný řev se line vojskem. ,, Vítězství " volám spolu s ostatními, i když tomu příliš nevěřím.

Bojuji už dlouhých 13 let pro tužby a cíle lidí, které jsem pouze párkrát zahlédl. Bojujeme, umíráme, vymýšlíme taktiku pro někoho, kdo nezná naše jména, naše obličeje. Avšak nevzdorujeme tomu. Již od narození jsme vedeni k tomuto osudu. Osudu vést bitvy, vyhrávat války, získávat slávu a území pro nesmrtelnost hrdinů a jejich vládců.

Mnoho mých přátel naplnilo svůj osud smrtí. Kfámeus, Fortus, Mistris.... ti všichni byli skvělými bojovníky. Já také. Všichni měli ženy a děti. Já je měl kdysi též. Má žena, Skara, a mé děti zemřeli při velkém spartském požáru před sedmi lety. Od té doby toužím spatřit bohy a vstoupit mezi ně. Proto záměrně a často uvádim svůj život v sázku. Mou snahu zemřít považují mnozí mladí muži za odvahu. Ach, ti pošetilci.

Přestože jsem nejstarším bojovníkem, zůstávám pouhým pěšákem. Mé udatnosti a dokonalému úmění boje i taktiky se nedostává žádnému ocenění.

Přesto jsem i jako pouhý pěšák dovedl ovlivnit mnohé bitvy. Mnohé známé lesti vzešly z mých myšlenek, mnoho tisíců nepřátel zemřelo mou rukou, mnoho bitev vyhráli muži pod mým vedením.

Přesto si mé jméno zapamatují pouze případní synové mých synů.

Pro agamemnonův chtíč a touhu po nových územích jsem byl, pod záminkou zostuzení králova bratra, vyslán sem. Do největší bitvy, jakou bohové rozpoutali.

Již brzy se ozve povel ' vpřed ' . My vyjdeme, jako už tolikrát, do bitvy proti cizím neznámým mužům, kteří jen mají stejný úděl jako já. Zemřít pro mnohdy nejasné spory mezi vládnoucími.

A proto tu dnes stojím. Z příkazů přeceněných kapitánů a rádců Agamemnona jsem zde - před branami Troje.