Strhla jsem kůži a tím pádem i zvuk.

Neopatrně odřela se o zrezivělá ramínka.

Mrkla jsem na nabídnuté rámě a říkám:

Tady jsem. V celé své kráse.

Bez tónů v okolí - jsou teď uvnitř mne -

dál chodím v podkroví silných citů

a přemýšlím o střešních oknech.

Chci žít bez úkrytu a slyšet melodii lidí.

Až jednou vyrostu, budu chytrá.