PÍSMENA NOCI

1.

Každý z nás ušel svou půli cesty

Dva životy se znovu setkaly

na půli mostu

nad řekou

Tíha se věšela

na nejisté  kroky

Ze stínů vetkaných

do plášťů dlouhých let

vycházel strach

Setkání bylo jako sen

co  přišel po špičkách

2.

Zas tušil jsem jak kdysi

váhání ukryté

ve vlasech spuštěných

málem až na půl tmy

Krev  bila tepnami

lámala polospadlá vrátka

Sám život barvil zvoucí hlas

i dotek pokradmý

V závanech dychtění

písmena noci

ta její vnitřní řeč

se připomněla zblízka

Jak stéká po pleti

v pomalých vteřinách

v přílivech něžnosti

po níž se stýská

Jak dál se ozývá

a tmou se přesouvá

sahá na pevnost stěn

z přelétavého chmýří

v příbytku samoty

kde zabloudilý stesk

se skládá v záhyby

jak křídla netopýří

Utopen v jemné tkáni

zpomalen oklikami

hlas noci utichá

čekání rozehrává

Můj poraněný sen

se otřásá a vzpíná

Na pomoc stydne v ráně krev

jak všeléčivá šťáva

3.

Setkání prchlo mimo čas

Zmizela všechna písmena

V marném čekání na zázrak

zbloudily noční chvíle

Řeka  dál teče mimo břehy

tak zbytečně tak bez jména

Pod naším loučením

uplývá provinile