|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
20. února už to bylo deset měsíců, co se v porodnici mé sestře narodil můj první synovec Vojtěch. Ač popis jeho těla i vzhledu v podnapilých představách jeho šťastné tety se v něčem přibližoval a v nečem zcela oddaloval realitě, po deseti měsících se z té malé tmavé buclaté kuličky stal tvor s dlouhými končetinami, světle kudrnatými hnědými vlásky, osmi zuby, modrýma velkýma očima a tělem s atletickými rysy. ( paní doktorka říká, že bude svalouš, prý nemá žádné tendence k nárůstu tukových polštářů a velkého břicha). Moje sestra si však někdy dělá starosti, kdy už ty končetiny a jeho prsty přestanou tak rychle růst a kdy mu ty jeho krátké střeva něco taky v těle zadrží a tak přispějou k mírnému ztlouštění jeho postavy , to prý aby si ta paní doktorka nemyslela, že ho ho vůbec nekrmí. Svého synovce vidím docela často. Je to takový malý cestovatel mezi Plzní - Brnem a Ostravou. Ani o tom neví, ale co tři týdny projede skoro celou republiku,a tak je vlastně doma na třech místech. A taky si ho ty tři místa vždycky jinak pamatujou. Jako desetiměsíční tvor se směje ,funí, plive, frká a prdí. Schovává se za křeslo nebo pod stůl a dělá na nás " pef" .Po objevení volného prostoru nad jeho hlavou se začal opakovaně koukat nahoru ke stropu s obrovským údivem a slovním doprovodem jé. Honí po celém bytě po čtyřech naši šedou kočku Laru. Kouká na sýkorky v krmítku. V noci někdy pláče a přesouvá se po posteli z místa na místo, nebo si sedne a neví, že už má být vzhůru. Když uvidí a uslyší zarostlého strejdu, tak histericky řve. Vydává ze sebe skřeky i zvuky dada, dede, baba, tata ,ale vidím tam i náznák teta, jeho projevem značné nelibosti jsou vykřiky ne ne ne ne a kvikot. To mu potom říkáme kvičala obecná. Někdy neví , jestli se má smát nebo kvičet , a tak dělá tyto dvě věci najednou a to potom vypadá velmi legračně. Rád otvírá skříně a rád v nich rabuje. Rád listuje v barevných časopisech i v novinách. Rád hraje nohama i rukama na klavír a fouká do flétny. Rád třiská lžičkou o stůl , ohryzává a slimpe mobil( nejraději od tety). Rád se koupe a chytá do prstů proud vody. Má rád jahody s tvarohem a špenát. Se suchým rohlíkem dokáže prožit v sedě v postýlce dlouhou tichou hodinku. Nerad jezdí v kočáru a moc rád se nosí na rukách…Když je nadšený tak křivý nos a funí jako králík. A já už jsem z té role tety celá vedle, protože už automaticky říkám : “ teta jde jíst, teta jde spát, teta si jde číst knížku” i v nepřítomnosti mého synovce. A Vojta se pořád přesouvá v autě v sedačce mezi třemi městy Plzní- Brnem a Ostravou a pořád je jiný. No jo, roste… a já si vždycky musím zvyknout na Vojťulu podzimního, vánočního, jarního i letního. A pokaždé ho mám znovu jinak ráda.
|
|
|