Jsem stromem co v polích stojí
A v dáli kostel tiše zvoní
Když den letní v mácích rozkvétá
Má touha a svůdná nahota
Míza prýští těla lakota
Když svět kolem v klínu ráje usíná
Tělo vrásčité ve větru se klátí
Když zem rozkvetlá mě svádí
K vášni bez hříchu co Bůh láskou zval
Čas se naplnil kat můj přichází
a slunce když v karmín zachází
tělo mé pod sekerou se svíjí a sténá
Až se stanu prachem co větru zavoní
Když tělo mé plamenům v obět dáš
Až vůně svobody tělo tvé ochromí
Vzpomeň pak na stromy které znáš…
|