jakpro (Občasný) - 27.2.2005 > Ukončuji dnešní vědomostní soutěž, neboť nikdo nepoznal, že toto dílo není moje. Jeho autorem je Teodor Adalbert Rosenfeld, alias T. R. Field, dnes již zavedený, i když dosud všeobecně neznámý spisovatel a satirik (ačkoli mnozí tady na Totemu ho znají), který je dnes již uváděn v každém literárním slovníku. Tato báseň byla pod názvem Prosinec otištěna v roce 1930 ve sbírce Kosočtverce na ohradách, nebo ve stejnojmenném souborném díle autora vydaném nakladatelstvím Paseka v roce 1998. Omlouvám se, že jsem si na několik hodin připsal její autorství, ale mělo to svůj důvod. Vzhledem k tomu, že hodnocení zde uveřejněné básně Zima je podobné hodnocení mé básně Dětem, usuzuji na podobný žánr a podobnou kvalitu. Obě básně byly shledány neumělými, bez nápadu, bez vtipu a s nesprávným rytmem. Až na výjimky samozřejmě, kterým za přízeň děkuji.
Důvod, proč jsem si dovolil zde na Totemu provést tento kousek je prostý. Chtěl jsem jím poukázat na to, že i takovéto básně mají v poezii své místo, vydávají se knižně a mají své čtenáře, keří jim rozumí. Jak jsem již uvedl, tento styl je založen na tom, že žádnou „intenzivní myšlenku“ neobsahuje, je psán jen z čisté radosti a pro stejný požitek i čten. To popuzuje mnohé intelektuály, kteří v tom hledají kdoví co a ono v tom nic není. Proto je pravidlem, že se tento druh poezie setkává v každé době s odsudky a předsudky, zavržením a opovržením ze strany mnohým nafrněných vznešených poetů. Jak také vidíte, perfektní rytmus vůbec není podmínkou dobré básně, naopak experimenty s rytmem jsou tím, cí jí oživuje.
Netvrdím, že tyto kousky jsou skvělé, jsou to jen drobty spadlé od stolu. Těžko je však nazývat nepovedenými, neboť do poezie patří.
