upadá řím

vládne mu lůza i žold

ti co až po zuby v hradbách

páchnou stíny barbarů

komu jít vzdávat hold

když v obloucích vítězí strach

a trvají jen věci bez tvaru?

upadá řím

ač snům snad zdá se brzy

konejšit tmu a prstům krást

vzpomínky na budoucí

v uličkách kají se i slzy

kam křivolace stéká čas -

jsme sami v jeho koncích

upadá řím

a skrze věčnost pomíjivou

stejné hvězdy z dálky svítí

i teutonským bažinám

zatajené pod příčinou

shoří v pouhé smítko bytí

vše co příliš ulpívá