Každý den po probuzení ranní cigareta
opláchnout xicht a pak káva mletá

V letargii sedím, čtu básně Jana Zábrany
svou dobou směji se a chodím řádně nasraný

Celý den tupě hledím, básně nejdou z mysli
smutný a prostořeký, od sebe odvislý

Večer je to zas celé k smíchu
tak s milou utopím to v tichu

V tichu hospody a hlučných lidí
jsme tam sami, ti co se stydí

Jež cudností jsou a přesto jednají
otroci postav, které ze sna se vpíjejí

Boháči závisti a přesto světabolu
otroci uvízlý na druhé straně stolu