Tereza: Seš dneska nějakej nervózní, Vašku. Děje se něco?
Vašek: Já nervózní? Ne!?
Tereza: Tak proč se mi nekoukáš do očí jako když jsme spolu?
Vašek: Když mi se už moc nevídáme.
Tereza: Čí je to vina?
Vašek: Ty se furt vymlouváš, že nemáš čas, že se musíš učit a pak divadlo a á…
Tereza: Já se nevymlouvala.
Vašek: Když jsem někam šli, bavila ses s někým jiným.
Tereza: Mně to taky, Vašku, nedělá dobře, když se otáčíš za jinýma! … A je to venku, chtěla jsem ti to říct.
Vašek: A co tenkrát U Cikána, když s mě tam nechala stát a šla si s tím frajerem na panáka.
Tereza: Ale Honza slavil narozeniny a já jsem si myslela, že to pochopíš.
Vašek: Ale pak mi nevyčítej ty ženský. … Teď se ti dívám do očí.
Tereza: Ale jak? Není to upřímný.
Vašek: (dramatická pausa a změna hlasu – zatěžkaný) Terezo, já jsem ti chtěl něco říct. My jsme se odcizili.
Tereza: Tomu nerozumím.
Vašek: A taky nemůžeš. Potkal jsem někoho.
Tereza: A co má být?
Vašek: Jmenuje se Eva. (menší pausička) Vlastně za to můžeš ty. Odešla si s tím Honzíkem a já tam zůstal sám.
Tereza: A kdybych zůstala?
Vašek: Jenže tys odešla.
Tereza: Tak to je konec?
Vašek: Asi.
Tereza: Asi?
Vašek: Určitě … (Tereza se zvedne) Ale…
Tereza: Jen mi neříkej, že chceš, abychom byli kamarádi. (Sklapne paraván)
|