To se jednou zamiloval tenisový míček do rakety. Vždy když narazil na její mřížku, celý se načepýřil. Dobře věděl, že mu tahle žlutá náramně sluší a doufal, že i jeho milovaná modrá raketa si toho jednou všimne. Vždyť by jim to tolik spolu slušelo!
Ale sada střídala sadu a raketa urputně mlčela. Protože byl tenisák o dost menší, dlouho si netroufal oslovit tu krásku jako první. Když se však na tabuli objevil stav čtyři pět a raketa se přemístila na druhou stranu hřiště, zpanikařil tísnivým pocitem vědomí si času a vzpružil se.
„Chtěl bych být s tebou déle,“ vyhrkl a odletěl na druhou půlku hřiště.
15:0
„A proč?“ zeptala se ho raketa, když jej po chvíli zase prudce odpálila za síť.
30:0
„Miluji tě,“ špitl něžně vzdaluje se po cihlové červené.
40:0
„Stejně bys mi pořád lítal za druhou,“ vypongla raketa a majzla s ním ze všech sil přesně na čáru levého rohu.
KONEC HRY
|