TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

>		Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Oceán
Autor: Pagisek (Občasný) - publikováno 16.5.2001 (00:35:50), v časopise 26.5.2001

Cid (Občasný) - 16.5.2001 > Zapadá,slunce zapadá, za oceán, který znáš. Jen tak mi teď napadá, kde v oceánu slunce usínáš? Je tu totiž oceán bez konce, který snad nemá hranice. Bere si životy kdy chce a kdykoliv ho napadne a každý se jen modlí: ,,Ať ten měsíc zapadne a příliv ať zmizí!" Bere si životy naše i cizí, pluje si poklidně po písčitých březích, nezná zábrany ani strach, nemá proč koho litovat, musí pořád jen plavat...!(zbytečné) Co až se vzbouří vlny oceánu a voda zalije celý svět? Celá planeta zmizí k ránu, dříve než odbije pět! Smete všechno do poslední řádky a až to udělá,vrátí se zas zpátky! Pak si zase bude v poklidu plout a vítr nad ním bude tiše dout.... Pokusil jsem se to rozdělit, aby se to dalo číst a vyhodit pár slov. Myšlenka je to pěkná. Netvrdím, že teď je to dokonalé. Chtělo by to přepsat.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Cid
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)