1 Žádná naděj pro proklatého syna, probouzet se na stejných nohou je pěkná otrava ! ! ! Svítáni přichází z hlubin, další kalné ráno za zpěvu namyšlených hvězd, už pociťuji proměny v myšleni, co dřív byla zábava je nyní pěkná otrava ! ! ! Jsem svědkem úpadku sebe a vás brány pekla jsme otevřeli my, už není panenských duši, kromě děti, psů a jiné havěti.
2 Tvé kroky vedou k našemu prahu, však já už jsem se proti tvé lásce obrnil. Není chápani jako chápani … jen genius je šťasten a je věčným mistrem. Mžik je věčnost a věčnost je mžikem. Uvedl jsem do chodu monstrum, Frankenstaina z ideji a utrpení, slouží k zkáze co snad vede k viděni.
3 Položil jsem kytici fialek na hrob mládi a uhranul zle sny - od té doby už nejsou zle. Neproklínám život - je jaký je. Jasný vzdor nemohoucího proti vlastní tuposti, a co je můj nářek oproti utrpení které k vám přijde ?
|