TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 20.4. Marcela

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Citát
Autor: zochrova (Občasný) - publikováno 13.11.2017 (13:18:43)

	čtenář náboženský fanatik - 29.11.2017 > Daisy2> S tou boží jiskrou, kterou má člověk v duši, ne v oku, to myslím docela vážně - je to pro mě forma nějaké spirituality, ke které jsem se dohrabala sama vlastní cestou, prostě mi to pomáhá, stabilizovat se a všimla jsem si, že přitom prostě zbystřuju vědomí - asi je to forma nějaké meditace, zvnitřnění se, přitažení si vlastní duše k tělu, nebo jak to nazvat. No a pocit z toho je takový, jaký jsem popsala - živoucí, vnímání živoucnosti a i nějaké radosti, není to morální, ani amorální, je to podstata života. Nazývám to boží jiskrou v centru duše. Je to vlastní výklad, vlastní přístup, nic náboženského, ale je to moje a pro mě je to funkční. Náboženská schémata mi nefungují - křesťanství, ani buddhismus - stejně si k tomu člověk musí dojít nějak sám, myslím že čistý východní buddhismus se taky nevyplatí do sebe násilně imprortovat, protože západní člověk je jiný a některé pojmy a překlady jsou prostě zavádějící a člověk se o něco může snažit a nedocílí toho a když si jde vlastní cestou, tak bez pojmů toho dosáhne snáz. Takže jsem se vlastně nějakou vlastní cestou třeba dohrabala k formě jakési meditace, která je čistě moje, zato je funkční, víc mě to dostane do reality, zbystří vědomí, zpřítomní atp. Tak nevím, kde berete tu jistotu, že s vlastní upřímnou duchovní cestou nemám šanci obstát před křesťanským Božím soudem :-) Kde podle vás stejně nemáme šanci uspět nikdo, to mi připadá jako strašně negativní pesimistické vidění, které člověka automaticky zařazuje do nejtemnějších děr, takové myšlení bych ani nechtěla sdílet, moje boží jiskra je radostná a člověku přátelská, nic depresivního a zatracujícího v tom není, takže u ní asi raději vytrvám, tenhle depresivní náhled, že bez Krista Spasitele nemám šanci obstát před vesmírnou inteligencí se mi nemusí vyplatit do příštího života, kdy můžu být černá, nebo žlutá a Kristus bude někde daleko v Evropě. Nic proti němu, ale příště si k němu prostě třeba cestu hledat nebudu vlivem kulturního prostředí a ještě bych to mohla projet, takže radši si budu budovat tu meditativní jiskřičku. To se může do budoucna vyplatit. Chudák Kristus, vidět jeho poslání v tom, aby zemřel, mi přijde přes čáru, on se bránit nemůže, myslím, že úplně taky neplánoval tu takhle blbě zemřít, že chtěl dál léčit lidi a šířit duchovní lásku a poznání, jen mu to nebylo dopřáno. Údajně má hrob někde v Kašmíru, v Indii ho znali taky a dost možná, že když ho sundali po půl dne z kříže a on se z toho dostal, tak prostě Judei láskyplně zamával a šel žít někam, kde ho za každou cenu nechtějí zlikvidovat. Nehodlám se tudíž nad tím zamýšlet, z jakého důvodu měla být údajně jeho hlavní životní náplň smrt na kříži, ještě bych mohla přijít na nějaký blbiny. Možná Kristus víc poslouchal tu životní jiskřičku víc než ještě neexistující církevní katechismus. Jinak s tím mýtem o Adamovi a Evě a jejich dětech - ono rozebírat prehistorický mýtus nějak doslovně je v podstatě nesmysl. Zajímalo by mě, na jekém základě ten mýtus vznikl, možná to odráží nějak jakýsi evoluční skok v lidském vývoji, možná to smysl nemá. Ale psychický vzorec, který je tam nastíněný - tzn., že člověk dostal možnost volby slepě poslouchat, nebo zkusit něco nového - dostal v tom svobodu, odráží život sám, kde prostě co se nezkusí, to není, jen člověk musí nést všechny důsledky a je člověku přirozené, že jde dál a zkouší nové. Rozeznávat zlo a dobro, ne jen libost a nelibost je taky lidská vlastnost, naše lidské pojmy, ke kterým se váže svědomí a nějaké duchovní vnímání - to rozeznává zlo a dobro, kdybychom tuto vlastnost neměli, tak neznáme zlo, jen poznáme, že nám kručí v žaludku, je nám zima, jsme smutní, nebo nás něco bolí, tak jako zvířata, ale abstraktní vnímání nám umožnuje definovat zlo a dobro. No a Kain odešel do jakési země východně od edenu, dostal znamení, aby ho nikdo nesměl zabít (kdo?) a vzal si jakousi ženu (kde ta se vzala?) a s ní měl děti a postavil tedy město, jak píšete. No ale i tak je v tom prostě rozpor. Nicméně je to prastarý mýtus, hledat v tom logiku je zbytečné. Jen jsem chtěla říct, že brát to doslova je dost podivná libůstka. Jojo, naše bláznivé teologické debaty :-D

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + osm ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game