ztratila (Stálý) - 19.6.2006 > Zbraň jaká? To myslím plyne z mých slov, zbraň ne coby potluk, kterým se někoho snažíme rozdrtit, ale obyčejnej způsob vymezení se vůči světu, okolí, čtenáři. Literatura velmi často je právě vymezením se vůči světu. Právě Hakl kdysi řekl, že věšří tomu, že i Sekora, když psal Ferdu mravence si tím řešil něco ryze osobního. Pokud literatura není osobní, je to jako sex za úplatu, nebo ještě lépe sex se zázračným křeslem http://www.morezidli.com
Naše debata je (vedle toho, že na mě začíná doléhat absence spánku, takže bys ze mě mohla vytáhnout ještě hodně zajímavý věci)specifická i tím, že zatímco já Vieweghovy deníky nečetla a uvažuju tudíž obecně, tys je četla jsi hodně konkrétní. Což i umím pochopit: někdy se stane, že si něco teoreticky vybádáme, abychom zjistili, že v praxi to nefunguje. Já taky nejsem schopná hledat jakékoli klady v díle člověka, který se mi osobně příčí.
Na druhou stranu dokážu pochopit, že někdo uvaří polívku jen proto, aby ji pak obarvil na modro.) Literatura není nic přesně daného, hranice jsou od toho, aby se třeba i posouvaly dál. A nejde vůbec o to, že hranice se neposouvají: jde o to, že hranice se musí posunout dobře. Třeba i směrem k neliterárnu.
