anae (Občasný)

Nad tlejícím hrobem

s krvavě prochcaným hajzlpapírem

do kolen poklesám.

S pozadím lesnatých úbočí,

zahrad, u břehu bárka uvízlá,

do hnijící břečky

hovno jako kámen padá.

V duchu mi šílené

Hölderlinovy verše

v své sněhobílé čistotě

znějí,

v chcankách se mraky

odrážejí.

Jdi již

a pozdravuj Garonu tu krásnou.

Pod třaslavýma nohama

mračna urinou v dál pláchnou.