ztratila (Stálý)

Text bych rozhodně nezatracovala. Tenhle způsob vyprávění, co možná nejvíc oproštěného od reálií, ti vyhovuje. S čím mám problém:

• trošku stylistika - píšeš spisovně, stroze, ale občas zajedeš až do jistý škrobenosti, která zarazí - můžeš kontrovat, že to je účel, ale mě pak text přijde jazykově nekompatibilní (což může být docela dobře subjektivní dojem,he)
• píšeš tyhle příběhy úplně stejně, nahodíš určitou situaci a pak ji necháš melancholicky vyšumět. čtenář už to čeká a není ničím překvapen - pochopila jsem, že to má být určitý cyklus klasických příběhů o určitých spotřebních předmětech - ale celý ten soubor o růži v puse mi moc smysl nedává, máš tam texty, který prózy, co jsou nejspíš částečně autobiografický, prózy, co působí vyloženě vykonstruovaně a do toho básně - každý pes, jiná ves...
• mate mě taky hrdinka Nela, není moc jistý, je-li to kolegyně z práce, žena ředitele,nebo dokonce její dcera - a zaráží třeba i to, je-li Nela přelud, co toho muže zaměstnává, proč jmenuje na prvním místě kolegyně z práce?
• zmateně na mě působila i ta část, kde vypravěč zápas s kondomem a současně glosuje svoje manželství - chápu, že to přebíhání mezi "vysokým" (tj. vztahem) a "nízkým" (kusem gumy) měl vytvořit vtipný moment, ale pro m to bylo příliš těžkopádnýa  trochu až nesrozumitelný... Ohledně těchle věcí dopiručuju román Zadie Smith O kráse, ten na tomhle principu stojí celý.